Nikdy není pozdě na to být tím, kým chceš být.

Září 2018

monstrum?

15. září 2018 v 8:11 nezařazené
Všechna monstra, o kterých jsme si mysleli, že žijou pod našimi posteli jsou vlastně v nás. Chrání nás před rozhodnutím, které se vždy snažíme udělat.
To díky nim jsme takový jaký jsme.
To oni nám mění naše emoce.
Naše chování.
Naše rozhodnuti.
Náš život..

sama

15. září 2018 v 8:10 nezařazené
Ležela jsem v už dost vlažné vode, která byla po okraj vany. V mobilu, který ležel na umyvadle hrála jedna a ta samá písnička.
V hlavě mi přebýhalo tolik myšlenem, ale jedna byla hlavní. Nikdy nebudu na tolik šťastná a vždy budu ta naivní holka, která si bude hrát na tu kamarádku, která v sobě skrývá všechny emoce.
Kamaradka, která se usmívá celý den, ale uvnitř nehorázně trpí.
Která pomáhá kazdemu, kdo tu pomoct potřebuje.
Ta co každému odpustí a dá mu jednu i klidně milion šancí.
,,Láska je lež." Zašeptám v tichosti a pomalu se potopím do vody a chvilku tam zůstanu.
Slyšela jsem hudbu jakoby z dálky.
Chtěla jsem tu ještě zůstat, ale pomalu mi docházel kyslík, takže jsem se chtě nechtě vynořila a nechala kapat vodu z mokrých vlasů.
Dívala jsem se před sebe a stále si onu písničku zpívala v hlavě, ve které už bylo prázdno.
Jako bych na všechno zapoměla.
,,Nikdy neukazuj své pravé emoce na veřejnosti. A to byla pravda.
Nikdy jsem před přáteli nebrečela.
Vždy jsem odešla o něco dál a ujistila se že za mnou nikdo nešel.
Nasadila si sluchátka a až pak nechala slzy stékat po mé tváří na zem.
Nikdo nemusí tušit, že mám slabou osobnost.
Že jsem slabá.
Zahnala jsem všechny ty vzpomínky a vylezla jsem ven z vany.

život můj

15. září 2018 v 8:10 | Neko |  nezařazené

Život ve lži..

Život v pretvářkách..

Život v utrpení a bolestech...

To je můj život.

Hrát si na tu šťastnou celý den.

Schovávat negativní emoce a všem pomáhat..

To jsem já.